Opravdu mám investovat?
Sazby České národní banky rostou, hypoteční taky, na spořicích účtech a termínovaných vkladech jsou ale banky zdrženlivější. Nežijeme si špatně, ochota sem tam nějakou korunu odložit roste. Ale kam?Jaké mám možnosti? Na spořicích účtech do 1% p.a., ve stavebním spoření se díky státní podpoře dostanu někam k 3% p.a., ale bez možnosti šest let s penězi disponovat, navíc avizované zhodnocení platí jen do 20.000,- Kč ročně na rodné číslo. Pětileté termínované vklady jsou max. na 2% p.a. a roční lehce přes procento. Pokud nepropadnu mámení spekulací typu bitcoin, forex nebo skupování zlata a stříbra, mohu uvažovat o nemovitostech nebo akciích. A k nim opět přistupovat jako ke spekulaci.
Spekulace vs. strategie. Cože je vlastně ta spekulace? Je to vlastně sázka na něco, v co věřím, že mi mou investici zhodnotí. Čím větší možné zhodnocení, tím větší riziko ztráty, často i celé investice. Před jakýmikoli spekulacemi důrazně varujeme. Obzvláště před spekulacemi s majetkem, na němž jsem dnes nebo v budoucnu (podpora dětí, renta) závislý. I koupě konkrétních akcií přímo na pražské burze je spíše spekulace. Strategickou investicí je široce diverzifikované (tj. s rozloženým rizikem) portfolio, zahrnující minimálně akcie, dluhopisy a bankovní vklady. Ideálně i nějakou formu investice do nemovitosti a při větších objemech i zlata a dalších alternativ. Akcie, dluhopisy a často i nemovitosti pak nikoli napřímo, ale prostřednictvím podílových fondů.
Podílový fond. Povědomí o této možnosti kolektivního investování značně vyrostlo za posledních pár let, přesto alespoň ve zkratce – podílový fond je něco jako „hromada peněz“, ve které má podílník svůj podíl – určitý počet podílových listů. O tuto hromádku se stará investiční společnost, která má striktně oddělený majetek od majetku fond. Proto v případě jejího krachu není majetek podílníků nijak ohrožen. I v takovém případě je možné přes garanční fond provádět odkupy a současně depozitář (banka, přes kterou veškeré transakce plynou) vyhledává nového správce podílového fondu.
Rizika. Typický podílový fond de facto kopíruje vývoj trhů, proto největším rizikem je tzv. investiční riziko – totiž, že v důsledku korekce na akciových trzích, v důsledku recese, krize, dojde k poklesu hodnoty podílového listu. I proto není radno investovat do akciových podílových fondů na kratším, než pětiletém horizontu, u dluhopisových fondů tříletém. Každý propad vyrovná čas, každá krize přichází a zase odchází. A jen díky motoru, kterým je ekonomika, v průměru akciový fond může přinášet 5-8% p.a. (samozřejmě i více).
Náklady. Ano, investice přes podílový fond s sebou nese náklady – vstupní poplatek (u akciových investic 3-5% z investice, u dluhopisových 1-3%). Při absenci vstupního poplatku bývá u fondu výstupní poplatek, nikdy obojí. Dále pak investiční společnost účtuje poplatek za správu majetku, o tento poplatek je už ale deklarovaný výnos očištěný.
Garance. Slovíčko, které máme rádi. Často neplatí a platí-li, stojí nás hodně peněz – buď formou nižšího potenciálu zhodnocení nebo nějakého nákladu navíc. Dáte raději peníze do banky, protože jsou vklady pojištěny? Pokud byste měli přijít o peníze z podílového fondu, tak prakticky pouze v případě, kdy ekonomika padne, firmy budou ve velkém krachovat, propouštět. V případě, kdy tedy nebudou odvádět daně. A co je stát? Z pohledu financování přerozdělovač daní – pokud mu nepřitečou do státní pokladny daně, nemá z čeho majetek střadatelů krýt. Takže tento způsob uvažování je vlastně lichý.
Není to příliš složité? Pokud svěříte sestavení diverzifikovaného portfolia profíkovi, bude pro vás taková investice znamenat zadání příkazu k úhradě ve vaší bance, případně trvalého příkazu při pravidelné investici. O víc se starat nemusíte. Pravidelně dostanete report, jak si investice stojí a co lze očekávat. Bude-li se dít něco zásadního, dozvíte se to. A nastane-li změna u vás, nastavení portfolia dle toho upraví. Rozhodnutí svěřit své prostředky profíkovi vyžaduje v podstatě jediné – vložit do něj důvěru, a to pravda není málo…
8.3.2018
