Proč nebudeme bohatými rentiery?
Slyšíme to stále dokola – populace stárne, demografický vývoj vede jasně k situaci, kdy jeden pracující bude „živit“ dva penzisty. Víme, že to stát za nás nevyřeší. Víme, že o naší životní úrovni za několik desítek let bude do zcela zásadní míry rozhodovat hodnota námi vybudovaného majetku. Ale je to stejné jako se sportem nebo zdravou výživou. Tomu, co je teď, přikládáme větší význam, sportujeme méně, než bychom „chtěli“, z výjimek ze zásad zdravého stravování se stávají standardy a svůj příspěvek na penzijní si možná navýšíme, až budeme mít víc peněz v práci, až půjde manželka po mateřské zpět do pracovního procesu, až děti vypadnou z domu, až splatíme hypotéku, až… O investování ani nemluvě…Raději méně teď než nic a později více
Jak říká behaviorální ekonom Dan Ariely – „Neumíme přemýšlet v dlouhých horizontech“. Pokud se máme odvážit dělat něco, co přinese kýžený efekt až za mnoho a mnoho let, snadno své rozhodnutí změníme. Prý stačí najít si nějakou okamžitou odměnu – u čištění zubů je onou odměnou svěží dech. U spoření na stáří tak maximálně daňová úleva, ale tu pocítíme jen jednou za rok.
Pokles není ztráta
V tom, abychom si vytvořili dostatečně velký majetek, nám brání ještě jedno specifikum investování. I když necháme ratio připustit, že díky složenému úročení stačí průběžně odložit o poznání méně, než jakou hodnotu bude náš majetek mít; i když uznáme, že ve snaze překonat inflaci má smysl zajímat se o majetkové investice, a tedy investovat do akcií a nemovitostí; i když si utrhneme od úst, neutratíme tolik za dovolenou nebo vánoční dárky a nastartujeme dlouhodobou pravidelnou investici; tak přesto přese všechno může velmi brzy přijít těžká zkouška – po několika měsících a někdy i letech investování nás totiž zamrazí při pohledu na stav investičního účtu – nejen, že na něm nemusí být původně cílených 4-6% p.a., ale dokonce může být stav nižší než souhrn všech našich plateb. Vzpomeneme si pak na slova investičního poradce, že k takové situaci může dojít? Nebo zpanikaříme, investici prodáme a zrealizujeme tak ztrátu? Navíc s jasným přesvědčením, že jsme opět naletěli a že už rozhodně nikdy nebudeme investovat? Jak by se nám v takové situaci hodil návrat ratia – vždyť přece pokles hodnoty neznamená ztrátu, naopak příležitost k nákupu!
Zlatý spořák
Že statný strom, který obdivujeme při jarní procházce, nevyrostl za jeden rok nebo že kuře neugrilujeme za 5 minut, to je nám zřejmé. U peněz se ale chováme jinak. Typické nastavení mysli začínajícího investora je zhruba takovéto: „Kdo ví, co bude za 15 let, nedohlédnu ani za 5 let, ale běda, když budu mít po roce menší výnos než na spořicím účtu“. Ne nadarmo ten nejzkušenější investiční poradce radí klientům nastavit trvalý příkaz a příliš vývoj nesledovat. Pokud totiž investujete na dlouhém horizontu, 15, 20 let, pak je sledování v prvních letech možná zajímavou zkušeností, typicky se ovšem u investora střídají dvě extrémní emoce – jedna zbytečnější než druhá. V době růstu akciového trhu euforie, při poklesech panika. V obou situacích, pokud ještě není konec horizontu na dohled, zní správná rada „nic nedělejte, pokračujte“. Neboli „kuře z trouby ještě nevytahujte“.
Délka horizontu je klíčová
Chcete-li investovat na horizontu do tří let, pak raději zapomeňte na výnos a zaparkujte své prostředky na spořicí účet nebo termínovaný vklad. Statistiky z let 1825 – 2018 hovoří jasnou řečí – 29% kalendářních let skončilo na globálním akciovém trhu poklesem. Investice do (byť diverzifikovaných) akciových fondů je tak na jednom roce spekulace s pravděpodobností úspěchu 71%. Zároveň se můžete dočkat poklesu i o více než 40%. Už jen 14% pětiletých horizontů na akciových trzích skončilo poklesem hodnoty a nejhorší byl v třicátých letech minulého století někde mezi 10-20% p.a. Zato patnáctiletý horizont dělá z akciové investice (i s ohledem na inflaci) obrovsky bezpečnou investici – žádný takový horizont historicky neskončil v záporu, dlouhodobě pak roste globální akciový trh tempem 6,7% p.a. reálně (tedy po „odečtení“ inflace).
Pokud se odhodláte a začnete investovat (a kéž by to tak učinili všichni, nám všem včetně státu by to velmi prospělo), přistupte raději na mindset zkušeného investora, totiž: „těžko říct, co bude za rok, nedohlédnu s jistotou ani za 5 let, ale běda, jestli nevydržím investovat aspoň 15 let“.
2.4.2019
